NATHAN KRAČUNOV SE PŘEDSTAVÍ NA CZECH OPEN

Už koncem června T.B.C. zveřejnil informaci, že jej v příští sezóně posílí útočník Nathan Kračunov, který přichází z pražského týmu Athletics. Student ekonomické fakulty ČZU, který má dle vlastních slov rád i ostatní kolektivní sporty, filmy, literaturu a dobré jídlo, se již plně zapojil do letní přípravy a chystá se na soutěžní premiéru v novém dresu. „Ano, na turnaji Czech Open už budu hrát v dresu TBC. A ironie osudu nám přihrála do skupiny právě Athletics – tým, kde jsem zažil několik krásných let… Možná tedy padne i nějaká ta sázka s bývalými spoluhráči“, říká s úsměvem.

Nové klubové barvy jsou pro Nathana motivací: „Po minulé sezóně, která se hrubě nevydařila (Athletics sestoupili z Národní ligy – pozn. redakce) jsem si řekl, že je čas na změnu, zvážil možnosti a Královák mi vyšel jako ideální varianta. Zatím vnímám jenom pozitiva… super parta, spousta legrace, to vše v bezvadných podminkách fungovani klubu. S řadou kluků se už znám z dřívější doby“, dokresluje okolnosti „trejdu“.

Nemohli jsme obejít obligátní téma florbalových začátků a Nathan potvrzuje, jaký význam měla pro rozvoj florbalu jeho popularizace ve školách. „K florbalu jsem poprvé přičichnul někdy v roce 1998 v první třídě ZŠ, kde naše učitelka zároveň vedla florbalový kroužek. Během dvou let se pak na sídlišti zformoval dnes už legendární klub FC Vlci a začali jsme hrát ligu elévů… bylo to skvělý, strašně rád na ty začátky vzpomínám“.

Investigativní žurnalisté z redakce webu T.B.C. zjistili, že se Nathan prosazoval i v krajských reprezentacích mládeže – třeba v roce 2005 byl jako mladší žák vyhlášen nejužitečnějším hráčem výběru Prahy. On sám ale považuje za důležité něco jiného: „Sice mám doma medaile z žákovských a dorosteneckých ligových soutěží, turnajů typu Prague Games nebo i regionálních vyběrů… přesto za největší florbalový přínos považuju fakt, že mám hodně zážitků, potkal jsem spoustu skvělých a zajímavých lidí. Florbal mne naučil, že i sám život je podobný kolektivnímu sportu, kde si musime vzájemně pomáhat“.

Zvědavost nedovolila vyhnout se dotazu na přece jen méně obvyklé jméno. „I když to podle jména tak nevypadá, jsem typickej Čech… příjmení mám po dědovi z tátovy strany, který pocházel z Bulharska. Vtipný je, že druhej děda byl pro změnu Němec, takže se ve mně mísí bulharská horkokrevnost s německou disciplínou. Musím přiznat, že ta první složka vysoce převažuje“ , vysvětluje s úsměvem posila králodvorských florbalistů.