Elévové prohráli až ve finále

8. březen je a vždy byl, alespoň co má paměť sahá, věnován všem ženám. Na 8. března roku 2020 byl na toto nedělní datum naplánován i další turnaj Ligy elévů a to dokonce do naší domácí „KD Arény“. Ideální příležitost ukázat všem příznivcům, fanouškům, rodičům, prarodičům, sourozencům a kolemjdoucím, že to snad v tom našem „TéBéCé“ děláme alespoň trochu dobře.

V prvním utkání jsme se střetli s Viking TJ Kobylisy. Vzhledem k tomu, že naše základna je v tuto chvíli poměrně široká, padlo rozhodnutí na nominaci rozšířeného kádru hráčů a hráček, z čehož vyplynula hra na kompletní tři formace. Do zápasu jsme doslova vlétli a soupeře jasně přehrávali. Podařilo se nám vstřelit dva krásné góly a vypadalo to na docela poklidné vítězství. Vikingové ale hlavu nesklopili a nehodlali se spokojit s rolí obětního beránka – však Velikonoce jsou ještě daleko. Jeden gól v naší síti znamenal, že to ještě bude boj. Naši hráči měli rozhodně častěji balonek na florbalkách, soupeře jsme přestříleli, ale kobyliský gólman rozhodně nebyl v bráně jen na ozdobu. Ale i on nakonec musel ještě jednou lovit míček ze své sítě. Když pak Kobylisy znovu dotáhli na rozdíl jediného gólu a do konce zbývaly nějaké dvě minuty, nejednomu v domácí hale zatrnulo. Když se pak z hlediště začalo ozývat odpočítávání posledních vteřin zápasu, tak si při závěrečném hvizdu všichni spokojeně oddechli, že výhra 3:2 zůstala doma.

Po jednozápasové pauze nás čekal boj o finále s červenočerným XPS Network Tatran Střešovice. Klub slavného jména k nám nepřijel v úplně nejsilnější sestavě, čehož jsme tentokrát dokázali zcela jasně a zaslouženě využít. Od začátku bylo jasné, že se žádné drama konat nebude. Tedy né, že by se nějaká ta chybička nepodařila „vyrobit“, ale nic co by mělo ohrozit naší cestu do finálového klání. Hlasité povzbuzování provázelo celý zápas a na diváckou výzvu: „Deset, deset, deset“ naštěstí nereagoval pan vrchní z restaurace roztočením dalšího půllitru, ale naši nejmladší domácí hráči vstřelenou brankou, která dala výsledku konečnou podobu na pěkných 10:2 pro T.B.C.

Ve finále nás čekal nejtěžší nedělní soupeř a to sice Start98 Praha-Kunratice Black. Tentokrát bylo vidět, že herně maličko zaostáváme a napadání kunratických nám dělalo problém při naší rozehrávce. Poprvé během neděle jsme se dostali do situace, že jsme museli soupeře gólově dotahovat. První poločas jsme končili s gólovým mankem, takže přišel čas na stažení hry na dvě nejsilnější pětky. Hra se trochu vyrovnala, ale bohužel se nedařilo proměňovat i vyložené šance. Když už to vypadalo, že bychom mohli Tatran zatlačit a zkusit hru bez brankáře, tak jsme dostali gól na 2:5 a bylo téměř po zápase. Poslední gól, který byl víceméně nešťastně vlastní, už jen symbolicky dokonal prohru 2:6 ve finále domácího turnaje.

Nebojím se říci, že pro všechny domácí fanoušky jsme ale byli vítězové my, za což jim patří vřelý dík. Jistě to kluci a holky ocení, byť to někteří ještě tolik neberou a prohra ve finále je pro ně v těch jejich malých hlavičkách jen těžkou zkousnutelnou záležitostí. Jako pokaždé musím poděkovat všem rodičům za spolupráci, všem fanouškům a fanynkám za vydatné povzbuzování a také těm, kteří se nezištně podíleli na hladkém průběhu domácího turnaje.

Autor: Petr Kasal