Anna Řimnáčová: „Myslím, že parta je stále dobrá, ale největší problém je náš počet“

Anna Řimnáčová je jednou z hlavních příčin loňského postupu žen do vyšší ligy. Letos se ovšem tolik nedaří. V čem Anna vidí důvody zisku menšího počtu bodů a jaké jsou její florbalové zkušenosti a zážitky? Na to odpovídala v tomto rozhovoru.

Aničko, ty jsi odchovankyně T.B.C., jak dlouho v klubu už působíš?

Myslím, že jsem začala hrát v roce 2009, takže už to bude nějakých 9 let, ale 2 roky jsem působila v pražském Tatranu a rok jsem strávila v Americe, kde jsem hrála lacrosse.

Co bys řekla o svém působení v Tatranu? je to tvoje největší florbalová zkušenost? Jaká tam byla parta?

Zkušenost to byla veliká, i když si myslím, že jsem se kvůli tomu zhoršila, protože jsem do té doby hrála jenom s kluky a to je veliký rozdíl oproti holčičímu florbalu. Nikdy jsem toho však nelitovala, spíš naopak, mohla jsem si zahrát nejvyšší ligy, co v Čechách existují a taky jsem poznala spoustu nových kamarádů, parta tam totiž byla super. Také jsem se díky tomu dostala na švédský turnaj do Göteborgu, což byl neuvěřitelný zážitek a v neposlední řadě získala spoustu medailí, včetně té nejcennější, které mi to všechno připomínají a občas mi i dodávají sílu. Převážně tu psychickou, snažit se více, a to nejen ve florbale.

Řimnáčová při svém působení v pražském Tatranu

Minulou sezónu ženy slavily postup z nižší ligy, co stálo za postupem a naopak, proč myslíš, že se letos tolik nedaří?

Myslím, že velkým důvodem našeho postupu byl dostatek hráček, které chodily na tréninky a také větší sjednocenost a motivace týmu. Myslím, že se na to ale nemůžeme koukat tak, že se nám letos jen nedaří, přece jenom jsme postoupily do lepší ligy a tím pádem do ligy, kde jsou lepší a pro nás těžší soupeři. I přesto, že jsme vyhrály jen jeden zápas, tak myslím, že jsme měly i spoustu velmi vydařených zápasů, i když bez bodového konce. Například poslední turnaj v Plzni byl velmi vydařený a věřím, že všechny hráčky odjížděly s dobrou náladou, tak jako já.

A jakou myslíš, že máte letos partu? Držíte spolu i přes některé nezdary?

Myslím, že parta je stále dobrá, ale největší problém je náš počet, který je velmi nízký a nepomáhá to vůbec naší hře a sjednocenosti. Příkladem je to, že nejsme schopné se ani pořádně sejít na trénink. Chtělo by to nějaké nové spoluhráčky. Tudíž každou holku, která by chtěla florbal zkusit, vítáme u nás v hale.

Tradiční obranná dvojice – Řimnáčová, Kubištová

A jak by jsi zhodnotila tvé individuální výkony v této sezóně?

No, dokázala bych si to představit i lépe (smích), ale myslím, že na to že je to moje první sezóna po operaci kolene, tak to nebylo tak hrozné. Bála jsem se, že to bude vypadat mnohem hůř. Tím se však nechci nijak ospravedlňovat. Potřebovala bych hlavně vylepšit svoji fyzičku, která je podle mě dost špatná. S hokejkou je to trochu lepší, myslím.

Máš nějaký oblíbený zážitek z florbalového prostředí, na který určitě nezapomeneš?

Určitě nikdy nezapomenu na svůj první gól. To už je dávno teda, ale bylo to s kluky na Děkance. Myslím, že to byli mladší žáci a měl mě po zápase vyzvednout táta a já jsem hrozně moc doufala, že dám gól a on to zrovna uvidí, protože přijede dřív, a to se opravdu stalo.

Co je pro Tebe na hřišti nejdůležitější?

Nejdůležitější je pro mě, aby tým fungoval, tak jak má, a nejen mezi sebou, ale i se soupeřem a rozhodčíma, protože jinak by ten zápas ani nemohl být. Myslím, že důležitá je také hra FairPlay a sjednocenost týmu. Nikdo by neměl hrát jen za sebe, protože tak se týmový sport přece hrát nedá.

Děkuji a přeji hodně štěstí na hřišti i mimo něj.

Také děkuji.